Taxikář neustále sledoval křivky nahé ženy a snažil se pohledem uhýbat odhaleným hrudím dalším dvěma spolucestujícím.

„Co se tam sakra stalo?“ ptal se Spaniel.

„Chlápek tam prasknul na pódiu,“ konstatoval bezbarvě Tarzov. „Normálně se zapotácel a prasknul.“

„Proto tak lidi křičeli?“ ptala se Zunte.

Tarzov přikývl a začal rozbalovat balíček s revolverem, košilí a vestou. Kabát i sako musel nechat tam. Narovnal límeček, zkontroloval, kolik mu zbylo knoflíků a při pohledu na Zunte a taxikářův vyděšený pohled ji hodil košili do klína. Poděkovala a začala se oblékat. Taxík se natřásal.

„Holka, měla bys jít s pravdou ven. Ten stařík tě poznal.“

Podívala se na Tarzova a zase odvrátila pohled.

„Vzpomněla jsem si na všechno,“ vzdychla. „Nejsem si jistá, že tomu budete chtít věřit.“

Spaniel náhle vytrhnul horní okénko taxíku a vystrčil hlavu do větru. Hned zase zapadl zpátky a zařval něco na taxikáře. Ten se klepal strachy, ale pod hlavní trojbodovky přikývl a začali strmě klesat. Zunte se držela Tarzova a ten se zapíral nohama pod předním sedadlem spolujezdce.

„Sledujou nás!“ zařval jim do tváří Spaniel a znovu vykoukl ven. Byl mu vidět jen pupek. Pokaždé, než vystřelil, zatáhl břišní svaly a zadržel dech. Profík.

Zunte si zacpávala uši a Tarzov zkontroloval revolver. Stáhnul Spaniela dolů a sám se vynořil z kapoty taxíku. V patách jim letěla jednotka Zunteho opulentních vznášedel. Tmavá skla, neprůstřelné vrstvy, automatické střílny. Hlavně zbraní byly klidné. Určitě nechtěli poškodit důležité zboží uvnitř, napadlo Tarzova.

Padali střemhlav dolů, jakoby jim přestal fungovat motor. Tarzov se snažil mířit, ale v rychlosti a pohybu vznášedel se mu nepodařilo napáchat žádné škody. Šest ran proletělo bezúčinně okolo vznášedel. Zapadl zpátky.

Taxikář naříkal. Pak pustil ovládací páky a zakryl si oči. Spaniel mu řval do ucha a snažil se protlačit dopředu. Řítili se ke konci vrstvy na starou dobrou silnici.

„Spanieli dělej něco!“ ozval se zezadu Tarzov.

„Pracuju na tom kurva!“

„My umřeme… my umřeme!“ ozýval se taxikář.

Spaniel dopadl do křesla spolujezdce a strhnul páky na svoji stranu. Vyrovnal vznášedlo o pár stupňů a víc toho nestihl. Narazili čumákem a podvozkem do silnice. Tarzov nadskočil a v kapotě nechal důlek ve tvaru své hlavy. Odrazili se od tvrdého povrchu. V taxíku to zavrzalo a zasténalo. Vznášedlo dopadlo na silnici a spodní létající panely převzaly výkon motoru. Smýklo to s nimi a nahrnuli se na jednu stranu.

Spaniel hlasitě zajásal, otevřel dveře u řidiče a vykopl taxikáře na silnici. Ten měl zakryté oči a hýkal, ale jinak byl v pořádku. Jejich pronásledovatelé nezpomalili a sledovali je. Ukradený taxík je vedl po prázdné silnici někam mezi vysoké mrakodrapy.

„Proč po nás tak jdou? Zabili jsme toho dědu?“ řval dozadu Spaniel.

„Nestihl jsem to. Kurva.“

Zunte se chytla sedátka spolujezdce a snažila se je oba překřičet: „Jdou po nás, protože ten děda je můj manžel!“