Rok uplynul a letní slunce se vrátilo na oblohu. Vycházky na hřbitov byly časté a bezstarostné. Potkali se znovu a povídali si. Ona povídala a on trpělivě poslouchal, zbaven všech pochybností.

„Nechtěl byste si mne vzít?“

„Ale… vždyť ani nevím, jak se jmenujete!“

Sedla si blíž na lavičku a pošeptala mu do ucha své jméno. Lily. Usmál se.

Ten večer byli v její posteli. Byli tam, on ji držel jednou rukou za stehno a druhou jí svíral krk. Sténala uspokojeně a hlasitě.

Ten večer byli v její posteli. Ona nahá, on nahý. Ona svírala svá ňadra, on tenký ostrý nůž.

Ten večer byli v její posteli. Ona krásná, on zmatený. Ona vnímala jeho teplo, on poslouchal toho za zrcadlem.

Ten večer byli v její posteli. Ona mrtvá, on živý. Ona tiše ležela, nahá v rudém, on zíral na své ruce pokryté pylem z lilie.

Ten večer přestal existovat svět.