Nadechl se a ucítil, jak se mu v nose třepotá vůně upocených těl a předražených parfémů. Ta štiplavost a lidské pižmo mu prolezly až do plic a potáhly mu vnitřní stěny dýchací trubice filmem slizkého pachu. DUA TS DUA TS DUA TS DUA TS DUA TS DUA TS DUA TS DUUUUUU

DJ stáhl basy a všichni se najednou ocitli pod vodou. Pod nánosem levného chlastu, všudypřítomných šlapek a špatně navařených drog.

DUA DUA TS DUA DUA TS

Nehodlal si sundat tmavé brýle. Ne, že by ho někdo z těch děcek mohl poznat a i kdyby, pěkně by je rozsekal. Za brýlemi byl nedotknutelný. Akorát neviděl ani na pár kroků dopředu.

„Tma jak v...“ zavrčel Spaniel.

Odhodil jednoho z tanečníků o pěkných pár stop mezi ostatní, až se jim zabořil do kolen. Stál mu v cestě a přiblbe se usmíval. Ze země po něm střelil dotčeným pohledem a ti, do kterých narazil, Spaniela sjeli nevraživým výrazem, co si to jakože staroch dovoluje. Nebýt důležitější práce, už by se po nich sápal holýma rukama a drtil ty jejich nekonečně vyceněné zuby. Pár ran rukavicí a budou tuhle hudbosračku nesnášet do konce života. Do konce života!

Spaniel se procpal davem skákačů, postávačů a čumilů. Nikdo z nich neví, co je to dobrej večer, nadával v duchu na svět a hlavně na roztančené a až přehnaně spokojené publikum v klubu.

DUA DUA TS DUA DUA TS DUA DUA TS DUUUUUU

„Furt to samý… mrtvolný ticho by se poslouchalo líp.“ Zastavil se na kraji balkónku, ze kterého vyhodil olizující se pár s kalhotami u kolen. Nechal by je tam, kdyby alespoň jeden z nich byl žena. Snad i jednoho chlapa by z kolegiality unesl, ale dublory? Vytáhl z kapsy u kabátu hadr na čištění pistole a přeleštil si brýle. Dole pod balkónkem viděl hlavní stage, mixák a holohlavého DJe, připevněného ke stropu několika ocelovými lany. Stálo to za nic. Visel ze stropu jak kosmonaut ve vesmíru, natahoval svoje tenký ručičky k pultům a občas se proletěl nad publikem. Jakoby to tady už dávno nebylo.

Spaniel viděl další vlny těl a další vlny rukou. Konečně mohl zase očumovat bujné sedmnáctky, ale nějak na to neměl chuť. Ten upocenej filc se mu už zase srážel na čele a před očima měl nádobíčko dublorů.

„Co je to za práci, když ti je horko v hadrech?“ mudroval směrem k pódiu. Chytil se zábradlí a vyklonil se: „KURVAAAAA PRÁÁCE!“

DUA DUA TS DUA DUA TS TS DUA DUA TS DUA DUA

Z vedlejšího balónku vykoukla tenká bruneta a s cosi na něj zakřičela. Spaniel se zubil, co to šlo. Brunetka byla nahá, a kdyby ji za krk nechytla cizí ruka s dlouhými modrými nehty, mohl jí bezostyšně obdivovat ňadra. Elektrizující míšenka vykoukla zpoza ostění balkónku a přeměřila Spaniela kritickým okem. Azurové oči měla přivřené a zastřešovalo je vybělené obočí. Byla bledá, jak míšenky bývají, a Spaniel jen s motýli v břiše odhadoval, kterou část na ní vylepšili. Věnovala mu jen vteřinku, uvěznila brunetčinu bradu v okovech modrých nehtů a natočila si ji k sobě. Mangově zelené rty obtiskla na brunetčiny rudé a naschvál celý polibek protáhla, aby měl Spaniel čeho litovat.

Byl rozpálený do ruda a nadával, že si pokaždé vybere špatný dveře. O jedny dál a byl by v ráji. V hlavě se mu zase objevili ti dva dubloři.

„KURVAAAAA PRÁÁCE!“

DUA TS DUA TS DUA TS DUUUU

Tarzov stál v kotli otočený do publika a po očku sledoval, jak Spaniel poskakuje na místě a snaží se rukou srazit ostění vedlejšího balkónu.

„To je kretén. To je kretén.“

„Cos mi to řek?!“ ozval se bodyguard vpravo od něj. Byl to skutečný bodyguard, ne jako Tarzov. Nebyl tak robustní jako typický vyhazovač, ale krčil držkou, jako by nebyl psychicky úplně v pořádku a rád by do někoho zabodl tupou tyč.

„Terén! Je to pro mě neznámej terén! Sem říkal,“ řval na něj Tarzov a mával na publikum za kovovými zábranami.

Tlouštík nalevo se k Tarzovovi naklonil a zakřičel mu do ucha: „Taky se mi líbí refrén! Máš dobrej vkus vole.“ Chvíli se pohupoval do rytmu a pak zařval znovu: „Mohli bychom zajít do balkónů. Chceš?“

Tarzov neslyšel ani slovo, ale přikyvoval a usmíval se. Tlouštík pookřál a tvářil se extrémně neškodně.

„To TY, TY seš kretén! Pomlouváš mě u Drobka?“ ozval se ten vpravo. Přiblížil se o pár kroků a popadl ho za klopy. „Rozbiju ti držku ty prase!“ Řval na něj přes spodní beaty post-stepu a poprskal mu skla. Tarzov neměl tušení, o čem to mele, ale pořád se držel zkrátka.

Drobek zasáhl a jal se ho ochraňovat.

Spaniel z balkónu viděl, jak se kolem Tarzova motají dva vyhazovači a popadal se za břicho. Přejel skenerem kotel zpocených poskakovačů, jestli nenajde nějakou zbraň. Pár jich viděl, ale to byli hlavně bodyguardi. Drobek už Tarzova tahal za rameno pryč a strkal do Vyhazoviče. Tarzov byl spláclý mezi dvěma svalnatci a bylo mu jasné, že bude muset dát všechno do čistírny. Spaniel se posadil a opřel se o zábradlí. Nahmatal spínač na brýlích a sepnul komunikátor: „Tarzi, ty musíš být pěkně frustrovanej, když sis nabrnkl dva šamstry.“

Tarzov zprkeněl a otočil hlavou k balkónu.

„Ty seš kretén! Okamžitě to típni, v kontraktu je to přece specifikovaný. Žádnej kontakt!“

Drobek a Vyhazovič se přestali hecovat.

„Jak, žádnej kontakt?“ ptal se Drobek nechápavě.

„Na refrén ti seru!“ zanadával Vyhazovič.

DUA TS DUA DUA TS DUA TS DUA DUA TS

Spaniel se dávil smíchy, jak se Tarzov pokoušel oba vyhazovače uklidnit. Kontrakt nečetl. Na to byl Tarzov. On byl hlava pomazaná a vychytralá. Naposledy se nahnul za okraj balkónu, aby zachytil několik nahých končetin, ale ve vedlejší kóji nikdo nebyl. Sednul si na kraj zábradlí a zapálil si cigaretu. Tarzov situaci dole uklidnil a spolu s dvěma bodyguardy dál nevraživě sledoval skandující tanečníky.

DUA TS DUA DUA DUA TS DUA DUA DUA CVAK CVAK

Kontrakt byl jasně ohraničený. Tarzov přijal jednu z informačně flexibilních zakázek. Skvěle placená, ale bez otázek. Na takových kontraktech je mohla potkat spousta nebezpečných náhod. Jejich cílem byl – alespoň podle popisu – nedostižný drogový dealer. Zunte Ymito, nováček na trhu, který převálcoval zaběhlý systém distribuce, rozhodil poptávku, balanc trhu a utáhnul zisky největších hráčů. Když se Tarzov ptal, proč si začali všichni závisláci kupovat od Zunteho, řekli mu, aby se neptal.

Zunte byl nebezpečný. Měli ho zastřelit nebo jinak zneškodnit hned, jak ho identifikují. Spaniel skenoval z balkónu publikum a snažil se zapamatovat si všechny únikové cesty. Věděli, že se Zunte schovává někde na téhle párty. Řekl jim to majitel SubSubClubu. Zlomili mu všechny čtyři nohy a nechali ho pověšeného za jednu z nich v jeho vlastní kuchyni. Omdlel hned po třetí zlomenině a po tom, co jim vyslepičil, kde by Zunte mohl být. Za čtvrtou zlomeninu do sbírky bude děkovat Spanieli… až se probudí.

„Pročs to udělal?“ ptal se Tarzov před dvěma dny v zaprášené kuchyni bez světel a ukazoval paličkou na maso na točícího se majitele uprostřed místnosti.

„No co? Aspoň dostane víc peněz od pojišťovny.“ Chvíli na něj zírali, jak se bezvládně kýve na laně, a pak odešli.

Tarzov se zapřel o zábrany a loktem srazil k zemi vyrýsovanou horu-chlapa, aby mu zabránil vylézt na pódium. Vyhazovič ho chňapnul za pásek a za hodinky a bezvládné tělo kolébavě odtáhl pryč. Zunte musí prodávat ty drogy po kilech, uvědomil si Tarzov. Kilo sem, kilo tam… ale o drogách nepadlo v kontraktu ani slovo.

„Hele, ty pilulky, co tady s sebou bude mít, ty si necháme,“ ozvalo se mu v uších. Spaniel očividně myslel na to samé. Otočil se k balkónku a poslal Spanielovi univerzální vztyčenou nadávku. Odpovědí mu byly pouze bílé roztažené zuby přes celou Spanielovu držku.

Dohrála další skladba a mikrosekundu ticha se nedělo nic. Byl cítit pot a navoněná těla čínskými parfémy ze středního bloku městských plošin. Tenze trvala jen pár vteřin a hned ji prostřílely rytmické wuby samplů.

„Co tady vlastně děláme Tarzi? Proč si pro Zu...“

„KURVA TICHO! ZÁZNAMY!“ ozvalo se Spanielovi z komunikátoru tak hlasitě, až poskočil a zatmělo se mu před očima. Nadával Tarzovi do záznamu, ale Zunteho jméno nezopakoval.

„Proč si pro něho nejdeme rovnou? Na co tady čekáme?“ Dostal ze sebe, když mu přestalo pištět v centru hlavy.

„Nevíme, jak vypadá. Nevíme, kde je.“

„Jak ho teda najdeme? To vystřílíme celej klub?“

„Počkáme a budeme sledovat. Lidi si půjdou po akci pro dávku.“

„Koupíme si taky?“

„Jistě.“

Spaniel si protáhl nohy a položil si je na protilehlou sedačku. Povzdychl si. Další hodinu budou čekat na konec setu prvního DJe.

„Spanieli, prohledávají balkóny. Vidím je zespod. Vypadni z tama,“ alarmoval Tarzov. Podezíravě sledoval trojici bodyguardů s krky tlustými, jako bylo jeho stehno. Přiblížil si obraz a sledoval, jak se prohrabávají kójemi. Vypadalo to, že něco hledají. Zvedali židle, odkrývali závěsy na stěnách a přehazovali věci návštěvníků. Hledali jeho parťáka.

„Spanieli?“

Nebylo ho vidět. Dovnitř kóje od pódia neviděl a Spaniel nebyl na kraji u zábradlí.

„Kurva Spanieli, kde seš?“

Další kóje, další vyděšený pár a nábytek obrácený naruby. Moc se s tím nepárali. Tarzov se narovnal v zádech a zkontroloval revolver skrytý na spodní straně stehna. Drobek viděl, jak se pohladil po stehně a zase se na něj začal usmívat. Bodyguardi byli už o dvě kóje vedle. V tom zpoza zábradlí vykoukla rozcuchaná Spanielova hlava.

„Co je? Co řveš? Telefonoval jsem.“

Tarzov protočil panenky ke stropu. Už mu bylo jasné, co ti bodyguardi hledali.

„K-a-m-j-s-i-v-o-l-a-l?“

„Holkám do Nesexněte. Usínám tady. Proč?“

„C-o-j-s-i-j-i-m-ř-í-k-a-l?“

Spaniel se zařehtal: „Mluvíš jak kretén… Hele, před chvílí smě řikal, že to nemám do komunikátoru řikat. Nic ti neřeknu. Jsem si chtěl popovídat o práci. Nemůžeš být proti holkám tak zaujatej, nejsou jenom na Nesexněte, můžeš si s nima pokecat o čemkoli.“

„To je debil,“ nevěřil Tarzov a promnul si oči. „Spanieli, jdou si pro tebe.“

„Nesexněte holky?“

„Tři bodyguardi, míšenci, mechanickej základ. Prohledávají kóje. Jsou hned vedle TEBE. Vypadni z tama!“

Spaniel sebou mrsknul, otočil se a vyběhl z kóje. Trojbodovku držel schovanou v kabátě a vpadl do chodby pro personál, která vedla k záchodům. Ty tři hromotluky zahlédl jen tak po očku, hned totiž zmizel za závěsem do offlimits prostoru. Dlouhá chodba se táhla do obou stran. Vlevo viděl pomalu se pohybující obrněná záda.

„Stav?“ ozvalo se mu v komunikátoru.

Strážný v dálce se zrovna otáčel a bylo vidět, že mu v rukách odpočívá pěkně nechutná automatická puška. Nechutně drahá, nechutně účinná a nechutně tichá. Podivil se. Sem, do takového blázince, není ticho zapotřebí, napadlo Spaniela. Udělal rychlou otočku, zalezl někam dopředu za další sadu závěsů do úzkého výklenku a čekal.

„Co to tam kurva děláš? Přísahám, že se na tebe příště vykašlu. Tarzi, já bych potřeboval nějaký prachy. Tarzi, jakej máme teďka job? Nemáš na taxík? Na pivo? Na ‚večerní výlet‘? Kurva práce,“ stěžoval si Tarzov od pódia.

„Drž hubu!“ šeptl Spaniel do komunikátoru. Za závěsem slyšel kroky opancéřovaných bot toho strážného a zvažoval, zda stojí za to vyvolávat rozruch jeho zneškodněním. Hudba k němu doléhala zahuhlaná a skoro ji nebylo slyšet. Ty závěsy dělaly se zvukem divy. Nepropustily ani slovo a možná, když tomu Automaťákovi zakroutí krkem, nikdo nic nepozná. Taky by neuškodilo, kdyby ho zpracoval jako škodnou. Zazubil se svému básnickému umu, chytnul trojbodovku za hlaveň a máchnul s ní, jako by to byla palice. Vzal ji normálně a potěžkal ji v rukách. Pak ji zase otočil do módu palice. Strážný byl už blízko.

Dal jeden prst mezi závěsy a malinko poodsunul látku tak, aby viděl. Strážný byl fuč. Chvíli počkal a pak vykoukl o něco víc. Okamžitě schytal ránu pažbou automatické pušky. Trojbodovka mu vyletěla z ruky. Otočil se na levé patě a dostal další ránu do zátylku. Před očima se mu rozběhly halucinogenní Nesexněte holky a ustaraně mu podávaly sklenici s nějakým sladkým sirupem. Spaniel zavrávoral, opřel se dlaní o studenou podlahu a setrvačností narazil do stěny ramenem. Zabolelo to, jakoby mu do ramenního kloubu někdo strčil explozivní granát. Vzhlédl a z očí mu strážného bota skopla brýle a komunikátor. V té krátké chvíli, kdy všechno letělo ze Spanielovi hlavy dolů slyšel, jak Tarzov nadává. Jeho hlas se vzdaloval, jako by padal do propasti. Strážný se na něj zubil zpoza plexiskla před vizory. Neonová světla místo očí prozrazovala, že je majitel lokálu zazobanec. Měl mu zlomit i pátou nohu. Zase ti dubloři. Udělalo se mu špatně. Opřel se o zeď zády a než stačil uhnout, schytal další úder pažbou, tentokrát do břicha.

„Ty plechovko…,“ zasténal v kleče a konečně se vzpamatoval. Strážný stál blízko. Drapnul jednu jeho nohu, vysmýkl ji ze země a trhnul k sobě. Rukou zablokoval strážnému holeň druhé nohy a pak už jen s vyceněnými zuby sledoval, jak masa pancíře padá k zemi. Spaniel zvednul trojbodovku a několikrát s ní na kolenou udeřil strážného do helmy. Ten ležel na zemi omámený a puška mu visela vedle těla na popruhu. Helma pukla a zářivé vizory protekly směskou krve a oleje.

Spaniel se nad ním zvedl a prošlápl mu jedno koleno. Kost křupla těsně nad kloubem a pod kalhoty vyrostla nezdravě vypadající boule. Sehnul se k němu, a když se přesvědčil, že je mimo, sundal z něho pušku. Pak si sednul a marně se snažil vsadit jedno z černých sklíček zpět do brýlí.

Komunikátor nefungoval. Jeden z nich na něj musel šlápnout.

Zkontroloval strážnému pulz.

Jak mám do pytle vědět, kolik mám času, když je každej ten blbej mechanoid jinej, stěžoval si Spaniel v duchu. Rozdělal helmu, která mu v rukách pukla na dvě separátní části, a hrozivě mířil na strážného malíčkem.