Vysokofrekvenční výkřik, neslyšitelný běžným sluchovým ústrojím, pronikl jako horký bodec kusem grilované klobásy celou sekcí. Budovy se probudily, světla se rozsvítila a titěrný hmyz začal bzučet nad hromadou simulovaného smetí. Z oken začaly vykukovat neforemné hlavy automatického křoví a slabá smyčcová hudba pomalu zesilovala na intenzitě zvuku. Šari‘a, mladá, pohledná, úplně nahá žena vytřeštila oči a v záchvatu společenského instinktu se zavrtala do hromady zatuchlých koberců. Byla v uličce s přetékajícím zeleným kontejnerem. Stěny cihlových domů se nad ní tyčily tak vysoko, že neviděla oblohu, jen takovou nejasnou šeď někde v průsečíku jejího pohledu a přímky rovnoběžné s cihlovou stěnou.

Když zjistila, že se nikdo nedívá, prohrabala páchnoucí smetiště a oblékla se do potrhaných, ale relativně čistých džínů a bílého tílka.

„Stůj a ani se nehni komparzisto!“

Kužel nazelenalého světla jí příjemně změnil džíny na flekaté maskáče a plochý pás rudých paprsků ji přejížděl po těle.

„Ve jméně Mazhabově, ještě nikdy jsem neviděl tak dlouho nepoužívaného komparzistu,“ ozval se druhý hlas zpoza bílé masky. Únikovou cestu ji blokovali dva vychrtlí muži v černých kombinézách. Jejich obličeje kryly masky podobné japonským karikaturám sošek tengu.

„Kdepak ses skrývala drahoušku?“ Ozval se první. Držel v ruce dlouhou tyč, pravděpodobně zbraň kombinovanou se světlometem.

Šari‘a neodpověděla a raději přeměřovala vzdálenost mezi ní a dvojicí černo-vychrtlíků. Neměla tušení, kde se nachází, natož kdo jsou oni dva. Připomínali jí jakousi zvrácenou verzi policie, ti totiž vypadají ve všech kulturách stejně. Vyzařuje z nich arogantní nucená autorita a oplzlé fantazie.

„Měli bychom to nahlásit Franku, přeci jenom sama spustila celou sekci,“ váhal druhý muž.

„Ale Franku, je to jenom otrhanej komparzista. Ser na hlášení, tohohle si podáme sami.“

Frank dvě se ušklíbl: „Máš pravdu Franku, bude to příjemná svačinka.“

Šari‘a využila momentu, kdy Frank jedna zhasl světlomet, a vší silou po Frankovi dvě hodila naprasklou motorkářskou helmu, která vážila dobrá čtyři kila, a kterou našla při přehrabávání věcí u zeleného kontejneru. Pootevřený plastový chránič očí helmy se odrazil Frankovi dvě od tváře a srazil mu masku na zem. Kolem Franka jedna proběhla nečekanou rychlostí jejich oběť – Šari‘a – a tupý konec jeho světlometu mu vklínila do hrudního koše, těsně ke sternu mezi druhé a třetí žebro, obě na levé straně. Jak běžela z uličky, napadalo jí mnoho otázek: Kde to sakra je? Kdo to sakra byl? Proč měli Frankové místo obličejů skleněnou kouli? Proč má najednou na nohách pevné a vyžehlené maskáče, a hlavně, kdo sakra je ona sama?