Šari‘a utíkala mezi úzkými stěnami jednolitých cihlových staveb a jen okrajem mysli vnímala jak se, v místech kudy probíhá, zapínají světla a ožívají barvité reklamní plochy. Běžela stále rovně a marně hledala nějakou odbočku. Za rohem stavby vždy uviděla uzavřenou uličku se zeleným kontejnerem a spoustou haraburdí.

Když uslyšela, jak se supící Frankové blíží, zahnula do nejbližší uličky vlevo. Zastavila se za stejným zeleným kontejnerem a zadýchaná se o něj zády opřela. Z všudypřítomného haraburdí se začalo ozývat nesrozumitelné mumlání. Zpod dřevěného záchodového prkýnka vykoukla chlupatá ruka se špinavými nehty a postupně vyhrabávala svůj zbytek. Ten sestával z paže, ramen, zjizvené holé hlavy, dlouho neholené tváře a zbylých částí, které mívá pravý městský bezdomovec. Muž si promnul tváře a odkryl tak sadu křivých, začernalých zubů. Vykulil na ni oči, zlomil se v pase a pozvracel si boty.

„Jak dlouho?“ zachrčelo z něho.

„Asi tak minutu, než nás najdou Frank jedna a Frank dvě.“

Muž se narovnal a alkoholová mlha mu zmizela z očí: „Kurva! Musíme pryč.“

„Jsme ve slepé uličce!“

Muž se na ni nechápavě zamračil a otočil se k ní zády. Rukama přejížděl po cihlové stěně v jednoduchých geometrických symbolech a šeptal cihlám mezi maltu. Jakmile Frank jedna a Frank dvě vběhli za roh, světlo osvítilo jen prázdnou uličku se zeleným kontejnerem a neporušenou cihlovou stěnu. Byli pryč.