„Dělejte! Vy čtyři běžte do sklepa a nahoďte záložní generátor. Bez těch automatických věží jsme chodící mrtvoly! Hadís, kde je Hadís?!“ řval Rasúl ve tmě a zuřivě mával blýskající se čepelí.
V zeleném světle chemických světlic to vypadalo jako techno party. Ze spodních pater se ozývala střelba, chechot Franků a nářek komparzistů. Franků bylo nepočetně mnoho a převalili se přes stráže jako tsunami. Bez robotických střílen jim nehrozilo žádné valné nebezpečí. I kdyby jich zemřelo přes sto na každého revoltujícího komparzistu, nijak by to Mazhab nepoškodilo.
Šari‘a si zhluboka dýchala na ruce. Samopal byl ledový a ona potřebovala, aby měla v prstech maximální cit. Hadís se zjevil v místnosti na pár chvil, vykoktal Rasúlovi zprávy o počtu Franků a zmizel v tenkém tunelu.
„Za každou cenu chraňte Koule! Jim stačí, aby odstřelili jenom je, my je musíme zničit všechny!“
Rasúl popadl těžkou tyč podobnou zbrani, kterou používají Frankové, a pevně se postavil do prostoru před dveře. V mdlém zeleném světle nebylo nic vidět. Šari‘a cítila strach, který naplnil celou místnost jako sitcomová mlha smíchu, která obklopovala seriálové herce na každém kroku. Střelba ztichla a světlo dál skomíralo.
Ve chvíli, kdy naskočil záložní generátor, se rozrazily dveře a do místnosti vplul zástup bílých masek. Šari‘a, opřená o jedno koleno za převrhnutým stolem, mačkala spoušť svým zmrzlým prstem a skleněné hlavy Franků pod maskami vydávaly hlasité „pu“ staccato. Ostatní komparzisté vytvořili ochranný kruh kolem dvou Koulí. Rasúl sekal čepelí a bodal tyčí nelidskou rychlostí a vyhazoval do vzduchu vychrtlá těla Franků. Zvuk praskajících hlav vytvářel děsivě pravidelnou kompozici, která se však stále víc a víc skládala z pomlk.
Šari‘a vrazila hlaveň samopalu pod okraj jedné z masek a posledním nábojem rozsypala trochu skla. Frankové Rasúla srazili k zemi a dlouhými tyčemi mu drtili ruce a nohy. Jeden z Franků se prodral kruhem komparzistů a chytil jednu z Koulí. Obě Koule najednou vyletěly do vzduchu, těsně pod vysoký strop. Tři kulky prorazily měkkou tkáň. První prošla středem čočky jedné z Koulí a druhá bělmem čočky druhé. Komparzisté zatajili dech a podvědomě se připravili na to, až se vypne celá sekce a jejich existence skončí jednou pro vždy. Frankové jakoby se zpod svých masek dychtivě usmívali a očekávali totéž. Šari‘a si uvědomila, že stojí nechráněná deskou stolu a sleduje pomalý pád obou Koulí. Z těla ji odtékala krev a zmatek, nechápavost a strach.
Sekce se nezhroutila, nevypnula a komparzisté nepřestali existovat. Šari‘a konečně pochopila, kdo je a jaký byl její účel. Její tělo se pomalu vzneslo nad hlavy mnoha Franků a umírajícího Rasúla. Obklopovala ji mléčná záře, oči se jí zbarvily bílým světlem a ruce napřáhla před sebe. Dvě padající Koule – diváci spříznění s osudy TVersa, jí dopadly do dlaní. Rozzářily se stejným oslnivým světlem jako Šari‘a a pomalu mizely.
„Jsem Šari‘a,“ usmála se. „Nepotřebuji, aby mě někdo sledoval, jsem sama svým divákem.“
Její slova nebyla hlasitější, než šepot, ale vlnící se vlákna světla, které jí vycházely z očí, uší, úst, nosu a dlaní, procházely stěnami bez jediného odporu a táhly se napříč celou sekcí a celým TVersem.