Zatímco ji Hadís provázel základnou, definitivně se rozhodla, že do tohoto světa nepatří. Šari‘a sledovala mohutného černocha s rudými vousy a potetovanou hlavou, který svými abnormálně svalnatými pažemi ukazoval na půdorys nějaké budovy, rozložený na dlouhém stole. Kolem něj postávaly dva tucty lidí a pozorně poslouchali. K levé ruce měl ten muž připevněný dlouhý kus nablýskaného kovu. Připomínal jí katanu bez rukojeti.
„Kdo to je?“ zeptala se.
„Rasúl? Dřív hrával v motorkářském pornu. Po několika letech ale odmítl natáčet jednu hard-core scénu,“ zachechtal se Hadís. „Jednotka Mazhabu mu roztříštila zápěstí na levé ruce, proto má k předloktí připevněnou tu dlouhou špinavou čepel.“
„Hard-core scénu?“
Hadís pobavením zaprskal: „Jen se ho zkus zeptat mladá dámo! Narve ti tu čepel pořádně hluboko tam, kde se měla ta scéna odehrávat. To on nás vede. Byl prvním, kdo se postavil proti Mazhabu a taky zařídil, že naši sekci vždy sledují aspoň dvě spřízněné Koule,“ ukázal do horních rohů místnosti, kde těsně pod vysokým stropem líně poletovaly dvě Koule. „To aby nás nevypnuli!“
Bylo to už několik dní, co se objevila pod tou hromadou smetí a pořád neměla o nic jasnější představu, kdo je. Nevěděla, odkud přišla, ale byla si jistá, že chápe tento svět jinak, než ostatní. Oni nazývali věci různými jmény, ale ona je vnímala jinak. Jejich svět se dělil na kvantifikovatelné části, sekce. Mazhab, to byli vychrtlí Frankové s bílou maskou, podobnou japonským maskám tengu s falickým dlouhým nosem. Policie. Hadís a ostatní ale neznali pojmy policie nebo Japonsko. Skrývali se před Mazhabem a zabíjeli zbloudilé Franky. Utíkali ze sekcí, které Mazhab cíleně vypínal, aby je ochromil.
Člověk, komparzista, který zůstal v sekci po jejím vypnutí, neexistoval až do doby opětovné aktivace. Sekce mohl zapnout Mazhab nebo bulbus oculi, oční koule, jak je nazval Hadís. Když Šari‘a viděla oční koule, napadalo ji jediné slovo, které ji bolestivě zářilo v myšlenkách – divák. Ty koule jsou diváci, a ty které sledují, jsou herci.
Hadís s ostatními jsou revoltující komparzisté, lidé, kteří nehrají žádné důležité role a Mazhab je nutí bloudit městem a doplňovat záběry. Alespoň tak nad tím přemýšlela. Město vyplňovalo veškerý jim známý prostor. Nazývali ho TVersum.
Život v TVersu ji rychle pohltil a brzy se přestala ptát, odkud přišla a kdo vlastně je. Poznala mnoho dalších lidí, kteří bojovali proti Mazhabu, a přidala se k nim. Šari‘a vynikala rychlostí a silou, která dokázala zaskočit i Rasúla, steroidního bouchače. Spolu s Hadísem procházeli sekcemi a zabíjeli skupiny Franků. Jejich cílem bylo pobýt jich co nejvíc a zničit tak vládu Mazhabu nad prostými komparzisty. Byl to dobrý život, jenže Šari‘a věděla, že její účel je jiný. A i když si dávali velký pozor na to, aby zakryli stopy, Mazhab je nakonec stejně našel.